Menopauza? Jste na otočce maratonu!

O ženském těle, sportu a menopauze koluje spousta rad, zkušeností i polopravd. Proto jsme rády, že se na tohle téma můžeme podívat s někým, kdo ho zná hned z několika stran.

V následujícím autorském článku MUDr. Hanky Štefaničové se dozvíte, co se v období menopauzy v těle mění, proč už nemusí fungovat všechno stejně jako ve třiceti a co můžeme udělat pro to, aby se nám druhá polovina závodu běžela co nejlépe.

Autorský článek Hanky Štefaničové

Pražský maraton je moje srdcovka. Poprvé jsem ho běžela před pětadvaceti lety a v té době by mě ve snu nenapadlo, že se v padesáti postavím na svůj šestnáctý start. Měla jsem za to, že se tou dobou budu chystat do důchodu a trénovat skoky do rakve.
Moje první maratony byly z dnešního pohledu úsměvné. Trénink i výbava „na pankáče“, jedno bavlněné tričko, večer před závodem do hospody, s nadšením vyrazit na start a počítat s tím, že od otočky to bude souboj s hlavou.

Čím více startů i let mám za sebou, tím jsem zkušenější a doufám, že i moudřejší. Vím, že postavit se na start s myšlenkou: „na půlku to doběhnu, a pak děj se vůle boží“ není dobrý nápad.  Po otočce na půlmaratonu se ukáže, jestli jste závod nepřepálili, jestli jste dobře jedli, pili, trénovali a hlavně – jestli umíte poslouchat svoje tělo. S životem je to možná podobné. 

Do pětatřiceti, možná do čtyřiceti jedeme plný plyn a máme energie na rozdávání. Pak to najednou začne skřípat. A je to tady. Menopauza. Spousta žen ji vnímá jako konečnou. Já si to ale nemyslím. Závod nekončí, jste teprve v půlce a to, co potřebujete, je chytrá strategie na druhou – možná i lepší polovinu vašeho života. V této souvislosti mě napadlo takové přirovnání, které perfektně sedí.

Trénink po probdělé noci? Nebude to stát za nic. Kašlete na svůj spánkový režim roky a spoléháte na to, že to vyřeší dvojité espresso, případně Red-Bull? Roky to fungovalo, ale v menopauze dostanete účet i s úroky.

Sport a mizerný jídelníček? S dobrou výkonností se můžete rozloučit. V menopauze je to stejné. Váha půjde nahoru a energie dolů. No a pokud sportujete, změny v menopauze poznáte možná dříve než ostatní ženy.

Jsme zvyklé svoje tělo vnímat. Sledujeme tempo, tepovou frekvenci, někdy i HRV nebo výkon. A najednou je systém v chaosu.

„Minulost už nezměníme. Ale můžeme velmi výrazně ovlivnit, jak se poběží druhá polovina závodu.“

Když běžíte maraton, také na třicátém kilometru nezačnete přemýšlet, jestli jste si před třemi měsíci koupili správné boty. Řešíte, co můžete udělat právě teď. Napít se. Zvolnit. Dát si gel. Chytit si správného tempomakera. Menopauza je podobná. Minulost už nezměníme. Ale můžeme velmi výrazně ovlivnit, jak se poběží druhá polovina závodu.

Jak na to? Nejdůležitější je uvědomění, že menopauza není problém jednoho hormonu. Je to přestavba celého systému. Hormony, nervový systém, metabolismus, svaly, kosti, spánek, regenerace. Všechno spolu souvisí a každý dílek skládačky ovlivňuje ty ostatní.

A právě proto málokdy existuje jedno zázračné řešení. Každá žena je jiná. Dobrá zpráva je, že základní principy jsou univerzální. Menopauza je období, kdy si můžete nastavit nové a lepší standardy životního stylu na další dlouhé roky – tak toho pojďme využít.

Malé změny dokážou udělat velký rozdíl.  A možná vás překvapí, že většina z nich nestojí skoro nic.

Dlouho jsem si myslela, že když uběhnu maraton nebo zmáknu Wintermana, nepotřebuju ještě zvedat činky. Omyl, potřebuju. Trénink nelze redukovat na běhání ani na fitko – nutné je obojí. Běh se stará o vaše srdce a železo o vaše svaly – potřebujete spojence pro zdravý metabolismus, pevné kosti a soběstačnost ve vysokém věku.

Nejde o to stát se kulturistkou. Jde o to, abyste i za dvacet let mohly zažívat úžasná dobrodružství, vychutnávat si sportovní zážitky – a možná i závody, a mohly jste vzít do náruče odrostlejší vnouče, aniž byste skončily s vyhřezlou plotýnkou. A abyste si za třicet nebo čtyřicet let nezlomily nohu v krčku se všemi důsledky, které to na sklonku života může přinést.

Sportovec by nikdy nenalil do Ferrari naftu místo benzínu. Přesto spousta žen čeká, že jejich tělo poběží skvěle na kávě, salátu bez zálivky, sušence a večerním dojídání všeho, co přes den nestihly. Tohle nefunguje. Pro svalovou hmotu jsou klíčové bílkoviny, ale to vidíte na Instagramu možná den co den.  Váš metabolismus ale velmi ocení i dostatek tuků.

A pak je tu spánek. Přiznávám, že jsem ho dřív trochu podceňovala. Měla jsem pocit, že je fajn vstát o hodinu dřív kvůli rannímu bazénu a kafe to jistí. Dnes už vím, že je to ten nejlevnější biohack na světě. Když se nevyspím, nefunguje dobře trénink, regenerace ani metabolismus. Druhý den mám větší chuť na sladké a všechno stojí víc energie. Žádný doplněk stravy to úplně nezachrání.

To samé platí pro regeneraci. Ve sportu už dnes nikdo nepochybuje o tom, že odpočinek je součástí tréninku. Přesto máme pocit, že v běžném životě bychom měly zvládnout úplně všechno. Menopauza nás velmi rychle naučí, že regenerace není známkou slabosti. Je součástí výkonu.

„Nepřestávejte běhat. Nepřestávejte se hýbat. Jen možná přestaňte dělat všechno stejně jako ve třiceti.“

To ale neznamená, že hormony nejsou důležité. Naopak. Správně vedená hormonální léčba může být pro řadu žen obrovskou pomocí a výrazně zlepšit kvalitu života. Ale opět – nehodí se pro každou a vždy. 

Poraďte se s dobrou gynekoložkou a neočekávejte od ní, že sama vyřeší špatný spánek, nulovou regeneraci nebo ztrátu svalové hmoty. Stejně jako kvalitní karbonové boty samy neuběhnou maraton.

Ani estrogen, ani magnesium, ani kolagen, ani ten nejdražší doplněk stravy nevyřeší všechno. Když dnes mluvím se sportujícími ženami, říkám jim vlastně pořád to samé. Nepřestávejte běhat. Nepřestávejte se hýbat. Jen možná přestaňte dělat všechno stejně jako ve třiceti. Přidejte sílu, dejte větší prostor regeneraci, dopřejte tělu kvalitní výživu a naučte se pracovat s energií trochu chytřeji.

Holky, menopauza není konec života, ženskosti ani dobrodružství. Je to období změny. A je na nás, jestli to dokážeme pojmout jako změnu k lepšímu – k lepší verzi nás samotných.

Jo, druhá půlka může víc bolet. Zkraje s vámi mlátí hormony jako v pubertě, řešíte, že vás začaly dřít kraťasy a že to chtělo lepší podprsenku. Pořvávají na vás puberťáci a občas prostě bolí kolena. Na druhou stranu víte, kde jsou občerstvovačky, jak si držet stabilní tempo a proč na té trati jste – a umíte si to užít.

Včetně toho (nebo právě proto), že maraton prostě někdy bolí. Stejně jako život. Ale – a od 25. kilometru chytíte to správné flow. „Just do it“. Nepotřebujete žádné masky, fotku na Instagram ani medaili za první místo. Jste tu samy sebou, běžíte si svoje tempo a pro svou radost. Je to váš závod, váš život.

Tak si to užijte, vychutnejte si krásné zážitky a atmosféru, kterou maraton (tedy pardon, život) přináší.