V článku se dozvíte trochu víc upřímný pohled na stav, kdy je člověku na …nic, a také pár tipů, co v takových chvílích dělat. Schválně jsme použili slovo „tip” namísto rad, protože rady vnímáme už jako něco opravdu vážného. Znáte přísloví „po bitvě je každý generál”? Tady vlastně funguje něco podobného. Radit vám dokáže kdokoliv, protože on sám přece ví nejlépe, co udělat. Tuto funkci nechceme nikomu brát, ale v BJEŽ věříme, že rady by měly přijít od opravdových specialistů, kteří mají s tématem odbornou zkušenost. No a pokud vám už i kdejaké tipy lezou ušima, tak to berte jako článek s nadhledem, který si klade za cíl vám na pár minut vypnout všechny černé myšlenky :)
Viníci špatné nálady
Když pomineme společenskou náladu ovlivněnou jedním nejmenovaným virem, nebo zpravodajské portály s aktualitami o politickém dění, tak se dostaneme ke trochu tradičnějším viníkům. Stres, úzkost i strach jsou přirozené lidské reakce, které v dlouhodobějším trvání mohou přejít až do depresí. I když bychom si to moc přáli, tak vám neumíme dát jeden univerzální tip, který vám zaručí návrat šťastné nálady. Rádi vás ale podpoříme v tom, když se zastavíte a nahlas řeknete „je mi blbě”. Sami zavzpomínejte, kdy naposledy se vás někdo zeptal, co vám je a vy jste odpověděli „ale nic”. Vzpomínáte si?
Chápeme, že své problémy nesvěříte každému, ale je dobré si přiznat, jestli je za tím opravdu vzdálenost druhé strany, nebo vaše potřeba to nepřiznat. Pokud by vás to vnitřně uklidnilo, tak podle WHO na světě trpí depresí okolo 300 milionů lidí. Tímto samozřejmě nechceme říct, ať si přiznáte, že máte depresi, prosím to ne. Chceme tím říct, že temnější období zažívá spousta z nás a je v pořádku si to přiznat. Z vlastních zkušeností víme, že po samotném přiznání se člověku tak uleví, že už to je velký krok ke zlepšení. Navíc uvidíte, že to ocení i vaše okolí. Pokud se z odpovědi „ale nic” stane souvislá věta s přiznáním vašeho stavu, tak i vaši blízcí budou moci na váš stav reagovat mnohem citlivěji, než jak tomu bylo do té doby. Empatičtější osoby dokonce poznají, že je čas zmizet a dát vám prostor.
Co dělat, když se vám nechce dělat nic
V předchozím odstavci jsme celkem výrazně apelovali na vaše vědomí si vše přiznat. Teď to pro jistotu ještě jednou zopakujeme - není nic špatného na tom, když přiznáte, že se máte špatně. Ještě to doplníme takovým menším moudrem. Když se logicky zamyslíte, tak aby všechno fungovalo, tak jak má, musí platit zákon rovnováhy. Slunce má měsíc, jin má jang, Adam má svou Evu, radost má svůj pláč. Zarytí optimisté by nás teď určitě poslali do pekel, ale uznejte, že na tom něco je. Abyste mohli být šťastní a plní radosti, tak je v pořádku, když si od toho entuziasmu občas odpočinete.
Ale ať se dostaneme k těm slíbeným tipům:
Čokoládou se nic nezlepší. Věřte nám, že tahle sladká náplast bude fungovat prvních pár minut a ten serotonin (jeden z hormonů zlepšující náladu), který se vám vyplaví do krve, tak zase velmi rychle odplave pryč a vám zbyde jen prázdný obal jako důkaz, že jste ve své zdravé stravě podlehli.
Zdravá strava jako nezměnitelný základ. Víc, než kdy dřív by mělo platit, že právě v těchto chvílích by člověk měl dodržovat zdravé stravování. Ano, víme, že to poslední na co chcete v těžkých chvílích myslet, tak je jídlo, ale je to tak. Pokud na tom vaše duševní zdraví není nejlíp, tak o to víc by mělo fungovat a být v pořádku vaše fyzické tělo. Je v pořádku chvíli trpět nechutí, ale rozhodně to není důvod proč jídlo vynechávat. Myslete na to, že až tahle bouřka skončí, tak se budete chtít vrátit do svého sportovního tempa.
Hýbejte se. Otázka sportu v těžkých chvílích je hodně individuální. Někdo cítí potřebu to všechno ze sebe vymlátit ven, a naopak někdo radši stáhne volume down a při jinak nikdy neposlouchajícím bublání potůčku se radši jen protáhne.
Nezpochybnitelným faktem ale je, že jakákoliv sportovní aktivita dokáže zlepšit náladu. Na konci článku najdete odkaz na studii, která toto tvrzení potvrzuje (to abyste si nemysleli, že tady mluvíme jen tak do větru). Na toto téma se vyjádřil i psychiatr Martin Andersen, který pohyb označil přímo jako lék na duši. Podle pana doktora stačí 20minutová fyzická činnost za den, aby se člověku ulevilo. Opět vám uvedeme odkaz.
Závěrečné shrnutí
Co tedy dělat dál a jak to přežít? V první řadě se nadechněte a dejte sami sobě čas. Dejte si čas všechno zpracovat, poznat co vlastně stojí za vašimi černými myšlenkami a až to budete mít, tak to řekněte nahlas. Přiznejte to sami sobě a řekněte to svému okolí. Když se vám podaří tohle, tak jste na té nejlepší cestě, jak z toho ven. No a dál... nastavte si pravidla vašeho autopilota. Nezanedbávejte se a hlídejte si stravu. Pokud nebudete dostatečně a vyváženě jíst, tak ani nebudete mít sílu fungovat. Potřebujete energii, abyste zvládli nejen běžný režim, ale abyste se mohli věnovat i sami sobě a hýbat se.
Tak, jak se cítíte? Žádná změna? To je v pořádku! :)) Nic světoborného jsme vám neřekli a těžké chvíle potřebují čas. Chtěli jsme vám ale tím vším ukázat, že ono světlo na konci tunelu existuje a že v tom nejste sami. Držte se.
