Ostrov nás zaujal díky každoročnímu závodu Madeira Island Ultra Trail (MIUT), dlouhém více jak sto kilometrů a každý rok lákajícím světovou běžeckou elitu. Pro své letošní zimní soustředění jsme tedy vyrazili právě sem. A rozhodně to nebyla špatná volba. Madeira je běžecký ráj!
Cesta
Cesta na Madeiru je mírně časově náročnější. My jsme letěli z Vídně do Londýna a pak dál na madeirské jediné letiště kousek od hlavního města Funchal. Let z Londýna trval bezmála čtyři hodiny a skoro celý byl nad oceánem. Při příletu se vám otevře pohled na celý ostrov. Přistávání je samotný zážitek, ranvej je postavená na velké železobetonové konstrukci přímo nad silnicí a mořem. A to jen tak někde neuvidíte.
Do hlavního města je to přibližně 15 minut cesty autem. Autobusová doprava zde funguje celkem dobře, ale stejně doporučíme půjčit si vlastní auto. Pokud si ho zarezervujete dopředu, vyjde výhodněji a částka za něj není tak závratná. Jen dejte pozor, na koho objednávku píšete, řídit může pouze předem domluvený řidič a za každého dalšího musíte připlatit. Připravte se na prudké kopce, které budete muset vyjíždět. Silnice jsou zde úzké a místní rádi parkují auta kdekoliv je napadne. Na druhou stranu je fajn když i vy můžete zastavit na vyhlídku u cesty a nikomu to nepřijde divné.
Běžecký ráj
Už od prvního momentu vás uchvátí všude přítomné kopce a zeleno. Ano, opravdu je zde všude naprosto zeleno. Příroda je nádherná, palmy střídají vzrostlé stromy, banánovníky a barevné květiny. Často se zde střídá počasí, chvíli je sluníčko a o pár minut později začne pršet a ochladí se. Ideálním parťákem na takové změny počasí nám byla naše letní DROP čelenka, která odvede pot z očí, dýchá, ale zároveň dokáže ochránit uši před větrem a mírně zahřát. Pro případ nouze je fajn mít s sebou nákrčník. Můžete ho využít prakticky jakkoli ať už na krk, nebo jako teplou čelenku.
Vše okolo láká na výlety a přesně za nimi jsme na Madeiru přijeli. Najdou si zde své opravdu všichni. Pro milovníky rovinek jsou zde dlouhé cesty podél skal, kdy se můžete kochat rozbouřeným oceánem a běžet kam až vás napadne. Ráj je to ale hlavně pro trailové běžce, kteří si zde užijí neskutečná převýšení a dechberoucí výhledy do údolí.
Pojďme se podívat na tři běžecké tipy, které stojí za to si naplánovat.
Běžecky můžete samozřejmě zkoumat celý ostrov, ale tyhle tři tipy jsou za mě nejzajímavější.
1. Levády
Zavlažovací kanály pro přívod vody na pole - levády - sahají až do 16. století. Tento důmyslný systém rozvádí vodů z kopců do údolí. Aby je mohli zemědělci snadno obstarávat, vznikly vždy okolo kanálů úzké chodníky. Zavedou vás do míst, kam se jinak jen tak nedostanete a během cesty objevíte neskutečně krásné výhledy na kopce a údolí. Levády jsou převážně turistickou atrakcí díky malému převýšení a snadnému terénu. Chodníky jsou sice místy velmi úzké a jdete kolem prudkých srázů, ale pokud dáte pozor, dají se krásně běhat. Jsou většinou kratší, okolo 5-10 kilometrů, ale můžete je na sebe různě napojovat, jak se vám bude chtít. Na levádách potkáte často vodopády a počítejte s tím, že suchou nohou některé úseky neprojdete.
Prošli jsme nejznámější levády, ale osobně mě nejvíc nadchla leváda z Boca da Ecumeada, přesněji Levada do Norte. Potkáte zde celkem dost dlouhých tunelů, určitě vezměte čelovku, je v nich úplná tma. Poté jsme odbočili na trasu PR17. Je na vás, kolik chcete uběhnout kilometrů. Dá se zde krásně udělat více jak dvaceti kilometrový okruh, nebo si ho můžete kdekoliv pomocí zkratek zkrátit. Ale dejte pozor, na zkratce jsme šli sice dobře přehledným terénem, ale často po skalách a s řetězy. Až se okruh stočí zpět, čeká vás naprostý ráj vodopádů. Běžíte podél strmých stěn, ze kterých každých pár metrů tečou proudy vody. Už jsme se ani nesnažili proběhnout suchou nohou. Cesta vás dovede až na silnici číslo 105 a po ní se dostanete zpět do výchozího bodu.
2. Hory
Ano, přesně proto jsme sem jeli! Vrcholky hor, které jsou vidět už z letadla jako hroty nad mraky, jsou naprosto majestátní. Zahalené v mlze plné strmých hran. Nejznámější a nejvíce turisticky vytížené, jsou dva nejvyšší vrcholy - Pico Arieiro (1 818 m. n. m.) a Pico Ruivo (1 862 m. n. m.). Na oba vrcholy jde dojet autem, zaparkovat a cestu mezi nimi si projít. Je to ale zároveň největší turistické lákadlo a jsou zde už od rána davy lidí. Ale i tak to doporučím zažít. Potkáte zde také běžce, ale terén je náročný, velmi často se stoupá a klesá na schodech. Ty jsou tu ostatně všude. Některé krásně mírné, jiné naopak vysoké a náročné na opakovaný výstup.
My jsme se vydali od auta, které jsme zaparkovali na dohled od Pico Arieiro směrem k Pico Ruivo a dál v protisměru trasy závodu MIUT (Madeira Island Ultra Trail). Po strmém stoupání na druhý vrchol už byla cesta víceméně po hřebenu, ubylo davů a naopak se otevřela zelená krajina kopců. Střídaly se mírné kopečky se seběhy, kameny s měkkou cestou. Pokračovali jsme až na rozcestí Pico das Torrinhas a před námi byl pěkně ostrý seběh. Na třech a půl kilometrech nás čekalo 800 metrů negativního převýšení. Nebyl to jen tak ledajaký seběh, celou dobu jsme běželi voňavým eukalyptovým lesem. Celkově je Madeira voňavým ostrovem, kde každou chvíli cítíte něco jiného. Nikde to ovšem nebyl smrad, odpadky, kanalizace a něco takového. Naopak!
Cíl jsme měli ve vesnici Colmeal, kde nás druhá část posádky vyzvedla autem.
3. Východní cíp ostrova
Ponta de São Lourenço je takový ostrov na ostrově. Jedná se o nejvýchodnější cíp Madeiry, který má malou nadmořskou výšku, zachycuje oblačnost, která jdou na ostrov z oceánu a vytváří specifické klima, které často působí, že jste úplně jinde. Často zde fouká a divoké vlny se lámou o skály. A je to neskutečný zážitek. Právě tady jsme využili naši STYLE čelenku. Udrží vlasy z čela, ať fouká sebevíc a můžete ji mít na hlavě několik hodin a ani se nehne.
Výchozím bodem pro trasu je městečko Quinta do Lorde, kde pohodlně zaparkujete. Dá se zaparkovat i blíž, ale když dorazíte později, je zde už plno aut. Odtud vás pak zavede cesta Vereda da Ponta de São Lourenço do místa plného výhledů, luk a krásných scenérií.
Bežecky úsek není dlouhý, tam i zpět má trasa okolo osmi kilometrů, ale i tak získáte skoro sedm set metrů převýšení. Víc vám asi napoví fotografie z místa, slovy se něco takového popisuje těžko. Opět zde potkáte vydlážděné schody kameny, úzké cestičky a sopečné skály. Nejvyšší bod je pak Pico do Furado, z kterého vidíte na další, už oddělené ostrůvky. Zpět se musíte vydat stejnou cestou, ale pohled na celou Madeiru se jen tak neomrzí.
Ostrov, který stojí za to zažít
Madeira nás všechny nadchla a vůbec se nám nechtělo vracet. Je to ostrov, který stojí za to zažít a stojí za to si ho pořádně proběhat. Pokud vaše srdce miluje hory a přírodu, je tohle ráj. Můžete si tady dát pěkně do těla a nasbírat hodně výškových metrů. Dobře se zde najíte a pohodlně domluvíte všude anglicky. Jen počítejte, že dobré kapučíno vám neudělají prakticky nikde. Ale to se dá zvládnout.
